Mistrovství světa juniorů pohledem Štěpána Hrbka

Od 21. září do 1. října jsem se účastnil mistrovství světa juniorů v Mexiku. O cestách před turnajem a o obecně nešachových záležitostech psal můj táta už během turnaje, já bych se tedy rád zaměřil na samotný turnaj a můj výkon.

Po velmi úspěšném létu toto byl první turnaj, kterého jsem se zúčastnil a bylo mi jasné, že to vůbec nebude lehké. Když jsem byl mladší, tak jsem si párkrát na mládežnických mistrovstvích Evropy a světa zahrál a snad pokaždé jsem na něm odepsal. Není divu, na tyto mistrovství se vždy sjedou výpravy ambiciózních mladých hráčů, kterým je jedno, jestli má jejich soupeř větší elo nebo více zkušeností, jdou po krku všem. A když je člověk zvyklý na klidné partie a rychlé remízy, může být zde překvapen.

Na turnaj jsem jel s následujícím cílem: Neztratit na elo více než 10 bodů a úplně ideálně dokonce třeba vůbec žádný. Také jsem se těšil, že si zase zahraji mistrovství světa, dlouho jsem takovou možnost neměl.

První kolo bývá pro mě vždy těžké a v tomto turnaji tomu nebylo jinak. Můj soupeř byl velmi mladý místní Mexičan s elem méně než 1700. Partii jsem zahájil poměrně slušně a brzy jsem získal poziční výhodu. Pak jsem se ale ponořil do dlouhého počítání a ke svému zklamání jsem nebyl schopen přijít na to, jestli varianta vychází. Po dlouhé pauze jsem nakonec zahrál něco jiného a byl jsem na sebe naštvaný, že jsem ztratil zbytečně tolik času. No a přesně v tu chvíli jsem přestal dávat a pozor a najednou na mě vyskočila vidlička… Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, stál jsem prostě výrazně hůře, prohra by byla naprostá katastrofa. Naštěstí jsem ale přepnul a začal jsem novou partii a soupeře jsem ze špatné pozice nakonec přehrál. Vyhrál jsem tedy a hodně jsem si oddychnul.

Druhé kolo bylo trochu klidnější, hrál jsem s hráčem z Jamaiky a opět jsem byl jasným favoritem. Černými figurami jsem získal přijatelnou pozici a soupeř se dostal do časové tísně, ve které začal dělat chyby. Pozice se ukázala být o něco složitější, než jsem si myslel, dokázal jsem se ale zorientovat a nakonec uplatnit pěšce víc k výhře.

Ve třetím kole jsem hrál s mým prvním silnějším hráčem, velmistrem z Kolumbie, který celkově zahrál velmi dobrý turnaj. Oba jsme byli unavení z ranního kola (2. a 3. kolo se hrálo ve stejný den), soupeř ale situaci zvládl lépe. Po příznivém zahájení pro mě můj soupeř hru skvěle zkomplikoval a o několik tahů později už jsem se musel pasivně bránit. Tuto část jsem ještě ze začátku zvládal dobře, stačil ovšem jeden moment nepozornosti a ztratil jsem pěšce. Bohužel, to se ukázalo být klíčové a soupeř zvládl techniku na jedničku. Nezbývalo nic jiného, než se vzdát.

Po první prohře v turnaji jsem byl trochu zklíčený, ale musel jsem se dát na čtvrté kolo dohromady. Hrál jsem opět s velmi mladým hráčem, tentokrát opět z Kolumbie. Tento mladík dal dříve v turnaji dost zavařit Filipu Haringovi a bylo mi jasné, že budu muset podat výkon, jestli chci vyhrát. Zahájení mi nicméně vyšlo dobře a soupeř se dostal do špatné pozice, kde neměl moc aktivity. To evidentně moc nesedělo jeho stylu a moc velký odpor nekladl. S hodinou míň jsem ho nakonec tedy zmatil. V pátém kole jsem měl znovu možnost zahrát si se silnějším hráčem, GM Ivanem Schitcem

z Rumunska. Zahájení mi vyšlo velmi dobře a podařilo se mi nechat černého krále zaseknutého v centru. Soupeř ale spustil pro mě nečekanou protihru a začalo být jasné, že je pozice méně jasná, než vypadala. Na soupeře jsem dále tlačil, ten se ale bránil přesně a ve vzniklé koncovce jsem zjistil, že nemám žádnou jasnou cestu ke zlepšení pozice. Partie tedy skončila za pár tahů remízou.

Další den bylo volno a mohl jsem si tedy po pěti náročných partiích trochu odpočinout. A odpočinek se rozhodně hodil, protože do šestého kola jsem byl nalosován černými barvami proti druhému nasazenému GM Frederiku Svanovi. V takováchto partiích je nejdůležitější příliš se nebát a k partii jsem tedy šel s klidem. Partie byla velmi zajímavá a nakonec se mi podařilo remizovat. Tuto partii jsem se rozhodl přiložit rozebranou.

Po této cenné remíze jsem se cítil celkem dobře a v sedmém kole jsem hrál s dalším velmistrem, Makarianem z Gruzie. Trochu smolné bylo, že jsem měl černé figury. Soupeř zahrál 1.d4 a musím říct, že je na vznikající varianty opravdu expert. Zrovna teď, když píšu tyto řádky, porazil Makarian v Kataru Aniše Giriho. Právě v jedné z variant Katalánu. Ten zvolil i proti mně a i když jsem měl určitou přípravu, nebylo to moc užitečné, soupeř má prostě podobné pozice v ruce. Zahájení jsem bohužel nepřežil a prohrál jsem skoro v miniatuře.

Osmým kolem jsem se vrátil k soupeřům s menším ratingem a bylo na čase znovu vyhrát. Můj protivník byl místní, tedy Mexičan, a v tomto turnaji měl již na kontě několik remíz s hráči přes 2400, bylo tedy jasné, že to nebude jednoduché. Bílými jsem zvolil zajímavou variantu Najdorfa a zahájení jsem zahrál dobře, získal jsem výhodu a soupeř ztratil hodně času. Pak jsem bohužel trochu zlenivěl a zahrál jsem takové jednoduché pokračování, čímž jsem dal soupeři možnost se trochu zkonsolidovat, které využil. Hra pak přešla do koncovky s pěšcem více pro mě, soupeř měl ale velkou protihru, která měla stačit k remíze. To se však v partii nepotvrdilo a díky třem volným pěšcům jsem mohl slavit vítězství.

Turnaj pomalu přecházel do finiše a do devátého kola jsem byl nalosován proti hráči z Kuby, kterému se velmi dařilo. Partie se mi bohužel nepovedla a i když jsem byl favorit, nedokázal jsem udržet ani remízu a prohrál jsem.

Pokud jsem se chtěl dostat s elem na nulu, bylo potřeba v desátém kole vyhrát. Hrál jsem s hráčem z Lotyšska s elem okolo 2150 a měl jsem bílé figury. Partie byla velmi rychlá a podařilo se mi vyhrát.

Přišel tedy čas posledního kola. Hrál jsem černými a opět bylo potřeba vyhrát, protože jsem hrál s Kolumbijcem, který měl menší elo. Zahrál jsem Svešnika a velmi rychle jsme odehráli skoro dvacet tahů teorie, kterou jsme oba znali. Pak jsem soupeře ale překvapil vedlejší variantou a začali jsme oba více přemýšlet. Soupeř hrál dlouhou dobu hodně dobře a objektivně jsem stál hůř, moje pozice byla ale jedovatá a v časové tísni soupeře jsem se vrhl do útoku. Protivník se očividně moc nebál, zahrál ale objektivně rovnou pozici přespříliš optimisticky a udělal hrubou chybu. Té jsem využil a před matem se soupeř zachránil podáním ruky.

Celkově jsem tedy získal 7 bodů z 11 a umístil jsem se na celkovém 20. místě. Do ela jsem připsal krásný 1 bod. I když to samozřejmě nebyl žádný neuvěřitelný výkon, jsem s turnajem celkem spokojený, podařilo se mi dosáhnout mého cíle a i 20. místo je pěkné, vzhledem k tomu, že jsem byl nasazený 33. Beru to tak, že jsem hlavně získal důležité zkušenosti a obstál jsem v náročném turnaji.

Na závěr bych chtěl poděkovat organizátorům za dobře odvedenou práci (i když občas nějaké menší nepříjemnosti byly), tátovi za vedení česko-slovenské skupiny a předání mnohých zajímavostí o historii Mexika, mému trenérovi IM Sergeji Berezjukovi za přípravy a podporu v turnaji a nakonec ŠSČR za finanční podporu.

Štěpán Hrbek